Robert Kegan

Hlavní myšlenky

• Vývoj pokračuje i v dospělosti — nemění se jen to, co si myslíme, ale jak myslíme: od socializované mysli (jsem svými vztahy a rolemi) přes sebe-autorskou (mám vlastní vnitřní kompas) k sebe-transformující (svůj kompas umím držet s odstupem).
• Klíčový mechanismus je subjekt–objekt: to, čím jsme ovládáni (subjekt), se vývojem stává tím, na co se umíme podívat (objekt).
• Většina dospělých stráví život přechodem mezi socializovanou a sebe-autorskou myslí.

Co si bereme

Jediný pohyb: udělat z vlastních motivací objekt. Sebereflexe v testu je přesně to — podívat se na to, co člověka obvykle drží, místo aby ho to drželo. Jeho stadia na vrstvy nepřevádíme: volba věty „tohle bych nebyl já“ neukazuje, jestli člověk umí držet vlastní identitu s odstupem, jen to, co v tu chvíli pojmenoval jako důvod.

Co děláme jinak

Kegan popisuje dlouhodobý vývoj osobnosti. My měříme momentku motivací napříč oblastmi života — profil se může s vývojem měnit, ale nepřiřazujeme lidem „vývojový stupeň“.

Doporučené knihy

• The Evolving Self (1982)
• Immunity to Change (2009, s Lisou Lahey)

Zdroje

• Kegan, R. (1982). The Evolving Self. Harvard University Press — vztah subjekt–objekt.
• Kegan, R. (1994). In Over Our Heads. Harvard University Press — socializovaná, sebe-autorská a sebe-transformující mysl; odhad, kde se nachází většina dospělých.